Hospodský kvíz je skvělá zábava, která vás donutí přemýšlet bez pomoci chytrých telefonů, mobilního internetu a vševědoucího Googlu. Přináší do hospod jinou formu pobavení, mnoho nových témat k diskusi, vzdělává i šokuje. „Víš, že ti vlastně děsně závidím, že můžeš jít do hospody a nemusíš tam celej večer poslouchat jen řeči o tom, co bylo večer na Nově ve zprávách?“ řekl mi zamyšleně kamarád, když jsem mu už po několikáté nadšeně vyprávěla o svém zapálení pro kvíz.
Moje vášeň pro tuto hru totiž během několika týdnů vešla ve veřejnou známost. Doma se mi smáli, že prý to trošku přeháním a prožívám víc než je zdrávo. Je pravda, že jsem kvízem žila, párkrát se mi o něm zdálo, budila jsem se vyčerpaná, zpocená, několikrát jsem také kvůli němu nemohla usnout, ale že by mě to nějak omezovalo a neměla jsem to pod kontrolou, to jsem si teda nepřipouštěla.
Vše vyvrcholilo jednou odpoledne, kdy jsem v obchodě potkala moderátora kvízu Ondru. Vesele jsme se pozdravili a dál se věnovali svým nákupním seznamům. Vybírala jsem zrovna papriky, když v tom mi špitnul do ucha: „ Víš, co to je mineola?“ Jeho hlas na mě působil přesně v souladu s Pavlovovým reflexem a já se najednou zase ocitla uprostřed hospodského klání a vědoma si zisku bodu, jsem odpověděla: „Ano, to vím naprosto přesně, je to tropické ovoce, takový kříženec mandarinky a grepu. Po mandarince je sladké, po grepu šťavnaté. Stačí to takhle?“ Rozpačitě se usmál a řekl: „Aha, díky, tak si to teda koupím.“ Pak rychle zamířil ke kase, mně trošku zatrnulo a hlavou mi projelo: „No, holčičko, vážně bys měla maličko přibrzdit.“
Nicméně v pondělí už jsem zase burcovala dohromady tým. „Tak co, kvízujem?“ psala jsme kamarádům po našem historickém vítězství. „Se mnou moc nepočítej, raději bych dal nějaký sportík,“ psal mi Košík omluvně a ostatní se s omluvenkami přidávali. A tak to vypadalo, že obhajovat budeme jen ve třech. No a nakonec to tak také dopadalo. „Ty jo, to bude sranda, myslím, že nemůžem získat víc než 10 bodů,“ věřil našim schopnostem Zbyšek. První dvě kola jsme se ale navzdory předpokladům statečně drželi, pak jsme však začali ztrácet a na závěrečném tématu Vodní ptáci jsme si totálně vylámali zuby. Nakonec jsme skončili třetí, získali téměř 30 bodů a od ostatních hráčů sklidili potlesk za projevenou bojovnost. „Jsme dobrý, jsme vážně dost dobrý, takovej výsledek jsem vůbec nečekal,“ smál se Zbyšek, ale co myslíte, já jsem v našem výkonu cítila velké rezervy 🙂
Blog o tom, co mě baví