Bylo úterý odpoledne, kvíz se pomalu blížil a já zas cítila to zvláštní očekávání, rozechvění a šimrání kolem pupíku. Přesně v půl šesté mi pípnul telefon, psal Mirek: „Promiň, dneska to fakt nedám. Musím ještě něco zařídit a do sedmi se prostě nestihnu vrátit.“ „Aha, tak to ti pěkně děkuju,“ odpověděla jsem mu vyděšeně a ještě ho zkoušela chvilku přesvědčovat. Nic nepomohlo. S týmem to v tu chvíli vypadalo hodně špatně, jestli skutečně přijdou všichni, co slíbili, tak tam zas budeme ve třech a to se hraje těžko. Seděla jsem utrápeně s hlavou v dlaních a bědovala nad neschopností svých kamarádů. Mého nezvyklého chování si všimnul manžel a sám se nabídnul, že se mnou tedy půjde on. V minutě jsem zařídila hlídání pro syna a zas jsem se začala těšit.
Udělala jsem dobře, že jsem naši skupinku posílila, protože tým, který minulý rok stále vyhrával a letos jsme jej již třikrát dokázali porazit, povolal svoji nejúspěšnější sestavu a nastoupil v plné polní, připraven se o výhru poprat.
První 3 kola byly naše výsledky vyrovnané. Pak ale přišlo téma Medvídci. Dostali jsme za úkol napsat české příjmení medvídka Pú. „Cože, jak českou podobu? Pú je přece Sanders a to se nepřekládá, to je jako byste chtěli překládat jméno Sherlock Holmes“, rozohnila jsem se, protože knížky o medvídkovi Pú jsem s chlapečkem četla mockrát. Náš moderátor Ondra se projevil jako člověk na svém místě a operativně řešil problematiku okolo medvídka Pú i s organizátory kvízu, protože ani jemu se nepodařilo dohledat jediný dokument, v kterém by se Pú jmenoval jinak než Sanders. Jako odpověď mu však přišel obrázek, kde se psalo, že medvídek Pú se jmenuje Novotný a jakákoliv jiná odpověď byla špatná. „Já jen doufám, že na konci nebudete mít ještě s nějakým týmem stejný počet bodů a vše nebude muset rozhodnout takhle jedna odpověď,“ modlil se Ondra.
Ztráta téhle otázky nás trošku rozložila a začali jsme zaostávat. Naši soupeři se ujali vedení a jejich náskok stále narůstal, před posledním kolem vedli už o 4 body a začali mohutně slavit vítězství. Jenže pak přišlo páté kolo a téma Poznej outdoorové značky na obrázku. Pro nás s manželem to byla hračka. „Jak to, že to všechno víte?“ divil se Zbyšek. „To je jednoduchý. Máme totiž doma na záchodě katalog outdoorového oblečení a vybavení, a ať člověk chce nebo ne, tak loga a názvy značek vnímá a rozpoznává,“ smál se manžel, kterého tohle téma vyloženě potěšilo. Za to doteď vedoucí tým nepoznal skoro nic, náskok 4 bodů jsme smazali a naše výsledky se vyrovnaly. Měli jsme i stejné množství dobře zodpovězených doplňujících otázek, takže vše rozhodl až počet členů v týmu. Nás bylo nakonec 5, jich 8, takže jsme vyhráli! Tahle výhra vážně stála za to a neskutečně hřála, asi právě proto, že to byl tak lítý soubor a drama do poslední chvilky. A navíc jsme to dokázali i bez Sanderse 🙂
Blog o tom, co mě baví