Po čtyřech letech na mateřské dovolené tak nějak ochotně vítám každou příležitost, kdy si můžu povídat o něčem jiném než o dětech, rozhýbat zpomalené mozkové závity, oprášit dávné znalosti a ještě se něco nového dozvědět. „Já tvoje nadšení naprosto chápu a myslím, že je to super koníček a společně se sportem, ten nejlepší. Chodit tam s vámi ale nebudu, já jsem spíš ten typ, co ze strachu z prohry raději nic nehraje, a pokud se něčemu věnuje, tak samostatně a ještě lépe – aby ho nikdo neviděl,“ řekla mi kamarádka, když jsem ji lákala k účasti na kvízu. Z hospodského klání se opravdu stala moje hlavní záliba, které jsem se věnovala s větší pravidelností a intenzitou než třeba běhání, pilates, kruhovému tréninku nebo návštěvám knihovny.
Pozoruji na sobě, že od té doby, co jsem začala soutěžit, přemýšlím víc v souvislostech, v kontextu nejrůznějších událostí, dat a příběhů. Za každou informací, kterou se v průběhu týdne dozvím, hledám potencionální kvízovou otázku a i při poslechu rádia nejprve uvažuji nad jmény interpretů, písní a dobou vzniku, teprve pak hodnotím, zda se mi songy líbí či ne.
A bylo zase úterý, podařilo se mi dát dohromady celkem početný tým silných hráčů a už od začátku to vypadalo na pěkné umístění. Opět se mi potvrdilo, jak snadno se člověk nechá ve skupině zviklat a uvěří, že pokud si je někdo z hráčů jistý správnou odpovědí a přesvědčí o tom alespoň pár dalších členů, stává se i ze špatné odpovědi odpověď dobrá. Síla týmu tak nějak lépe kryje a víc unese. V hudebních ukázkách jsme měli mimo jiného poznat Ódu na radost. „Bezva, tak to je za půl bodu a teď ještě autor. Je to Beethoven?“ ptám se ostatních spoluhráčů. Většina kývá, jen Lenka vedle mě kroutí hlavou a usilovně si snaží na něco vzpomenout. „No, já si myslím, že Ódu na radost napsal Schiller, stoprocentně,“ namítá vzápětí. V tu chvíli se moje představa o tom, že znám odpověď rozplynula a ztotožnila jsem se s tím, že autorem je skutečně romantický básník. Správnou odpovědí byl samozřejmě Beethoven, protože otázka se týkala hudebních ukázek. Ale tak docela špatná odpověď to přece jen nebyla, protože Schiller je autorem básně, jenž posléze Beethoven zhudebnil, půl bodu jsme však tentokrát nezískali.
Celkově jsme ale hráli dobře, od prvního kola jsme vedli a náskok jsme si udrželi až do konce. I přes řadu vlastních chyb jsme si tak připsali již druhé vítězství 🙂
Blog o tom, co mě baví